30/01/17

Jsi tu šestý den.

Včera jsi ztratila jednu rukavici a sebeúctu. V obchodě sis v akci koupila tři plechovky fazolí, nejlevnější těstoviny, kilo kuskusu. A instantní čínskou polívku. Umělá vůně zeleninové yum yum se v tvém pokoji držela asi hodinu i po vyvětrání. Pyšná na sebe rozhodně nejsi.

Přemohla jsi a šla se socializovat s ostatními výměnnými studenty. Hráli jste dámu bez znalosti pravidel, zato s pěti hráči. Zase jsi předvedla, že ve fotbálku jsi ztracený případ a do obrany by tě postavil jen šílenec. Vyráběli jste ve dvanáctičlenné skupině lagkage, dort z piškotového těsta, prokládaný banánem, šlehačkou a malinami. Z polotovaru.Vypila jsi ten den víc kávy než vody a v noci jsi se hodiny převalovala.

Ráno sis musela přivstat. První den na univerzitě. Venkovní tma a mlhavo a deštivo ti moc energie nepřidaly. Ještě půl hodiny poté jsi běhala po pokoji zabalená do peřinového kokonu. Cestou do školy se rozednívá, mlha a déšť tě ale budou provázet celým dnem. Najdeš správnou budovu, vyšplháš se do jejího pátého patra, ale třída zeje prázdnotou. Nejsi ale sama, kdo zmateně pobíhá po chodbách. Prý máte stejný cíl. Grammatik og tekst, učebna 515. Sedáš si na jedno z posledních volných míst. Holky vedle se ti představují, ale za pět minut už tušíš jejich jména jen matně. Budeš ráda, když si zapamatuješ jejich obličeje. Někdo říká, že všichni Asiati vypadají stejně. To asi ještě nebyl v Dánsku. Třicet stejných světlovlasých hlav v šedivých rolácích.

Připravili tě na to, že se s tebou nikdo kamarádit nebude. Trvá jim, než si tě pustí k tělu, ale ty máš vlastně podobnou náturu. Oni se se mnou chtěli kamarádit, ale nedávali to najevo, říká Zuza z Poznaně. Nebo to ještě nevěděli, odpovídáš a směješ se vlastní přihlouplé slovní hříčce. Slovesa viste a vidste jsou si prostě podobná.

Ukáže se, že úvodní hodina opravdu úvodem pro problematiky. V první části určujete slovní druhy. Vedlesedící studentky druhého ročníku bakalářského studia bojují s latinským názvoslovím, tobě se trochu plete to dánské, tak si vypomáháte. Z germánštiny jsi zvyklá na vědecký přístup. Z českého školství jsi zvyklá prostě vědět, ale tady se neustále ptají proč. Odvážíš říct něco nahlas, není to špatně a správně odpovíš i na doplňující otázku. Přeješ si, aby tu byl někdo, s kým bys to malé vítezství mohla sdílet. Poplácat po zádech a říct: To je frajer!

U stojanů s koly se na tebe jedna z nových spolužaček usměje. Třeba nebude tak zle.

28/01/17

Jsi tu čtvrtý den.

Včera ses konečně byla projít k moři a zase si uvědomuješ, jak tě ten pohled na vlny uklidňuje. Moře je ledové, ale tobě to nevadí. Stejně se na něj raději díváš. Vybil se ti mobil a cestou domů jsi docela promrzla. V noci ti nebylo nejlíp, ale stihla ses podívat na celou třetí sérii norského teen seriálu a pak uprostřed noci psala všem kamarádkám euforické zprávy.

Slunce vysvitlo a tobě slzí oči, když si to na kole šlapeš ke studentskému domu. Vypadá to, že se bazar oblečení vydala většina mezinárodních studentů. Potkáváš toho Čecha, co ti včera někdo říkal, jestli ho náhodou neznáš. Neznáš, ale teď mu podáváš ruku, a on se netváří a pospíchá pryč. Tak sorry, kluku. Doráží za tebou kamarádi. Kupuješ si za 40 peněz nenošené šaty, později si zjišťuješ, že původní cena byla mnohem víc než desetinásobná, a prošívaný zateplený bomber za 20 peněz. Máš radost. Sama jsi překvapená tou barevnou paletou, tvůj šatník už pár let ovládá černo-šedo-bílo-modrá střídmost.

Později jedete do botanické zahrady, máš na sobě novou bundu a stále máš radost, místní kaktusy jsou vyšší než ty, v tropickém skleníku mají rybníček s neviditelnými piraněmi, v kavárně mají æblegrød zdobený šťovíkem a skvělé americano.

Dostaneš zprávu, že buddy, na fotkách jako vystřižený z promo fotek jistého britského boybandu, se konečně chce potkat. Z botanické zahrady to je celých 363 metrů k jeho bytu. Pět minut stepuješ před domem, abys zase nebyla ten nerd, co se vždycky objeví první. Zvoníš, třetí patro vpravo. Jsi mile překvapená, že na tebe ihned nespustí anglicky. Z boyband buddyho se klube sympatický kluk, a když se ho Němka ptá na dánskou hudbu, ukazuje se, že se z něj vlastně klube sympatický kluk s podobným hudebním vkusem jako máš ty. Jen na Marii Key se neshodnete.

Nefungujou ti světla na kole a ty to ještě pořád bereš moc vážně, nechceš riskovat pokutu, tak zakončíš den tříkilometrovou procházkou zpátky domů. Chodník je kluzký, stehna ti tuhnou chladem a v sousedství jsou na obloze vidět hvězdy.

Měla bys zainvestovat do cyklistické helmy.

26/01/17

Jsi tu druhý den.

Předevčírem tě vyzvedli na nádraží. Milí lidé. Taky holka, co ji znáš víc než půlku svého mizerného života bydlí skoro za rohem. Nemůžeš uvěřit té náhodě, že se vaše cesty zase kříží. Víc než tisíc kilometrů od domova. Včera tě hřálo u srdce, že jsi strávila večer s lidmi, co tě nejen pozvali na večeři, ale dokázali i to, že ses s nimi cítila jako doma. Seděla jsi na cizí pohovce, s lidmi, které jsi viděla podruhé v životě, nechávala ses porazit v mortalkombatu a cítila ses vítaná.

Dnes tě vše tak vyčerpává. Byrokracie. Nezávazná konverzace. Stejné otázky, opakující se gesta, naučené odpovědi. Odkud jsi? Máš kolo? Co studuješ? A už umíš dánsky? Páni! A co z tebe bude, až dostuduješ? Kde bydlíš? Ty se máš! Kdes k tomu přišla?

Celé studium se snažíš udržet si svou pověst. Proplouváš ročníky, seš tak trochu pyšná na to, že patříš k těm, co jim to docela pálí. Že se v hodinách dokážeš vyjádřit prakticky k čemukoliv. Vždyť můžeš číst knížky v originále. Můžeš objevovat gramatické chyby ve zprávách své rumunské koordinátorky. Můžeš mít radost, že se podílíš na překladu té knihy, co vyjde v květnu. Můžeš rozumět prakticky všemu, co říkají. Ale jsi mezi slepými jednookým králem.

Protože co je ti to platné, když sedíš u stolu a chybí ti slova. Uvědomuješ si svůj těžký přízvuk, snažíš se donutit svůj jazyk, aby dokázal nemožné. Chodíš po městě, posloucháš útržky rozhovorů a v duchu se snažíš napodobit jejich intonaci. Vyjadřuješ se ale tak neobratně. Jsi zvyklá být sofistikovaná, ale teď si připadáš jako pětileté děcko.

Nutíš se nepřepočítávat z korun na koruny. Chodíš po krámě, bereš do ruky věci a pak je zase vracíš, protože ti něco v hlavě sepne: krát čtyři. Krát čtyři. Máš pocit, že budeš přežívat jen na tom tmavém, sladkém chlebu, co se tak snadno zajídá.

Dáváš si předsevzetí nebrat si na sebe regnjakke pokaždé, když z okna vidíš šedou oblohu. Těžké nebe, chladný vzduch, co ti zkroutí pečlivě vyrovnané vlasy, ocelově šedé moře, se učíš brát jako standard.

A věříš, že až jednou vysvitne slunce, bude to nejšťastnější den tvého života.