pondělí

26/03/17

Jsi tu šedesátý první den,

ale vlastně to nevíš tak jistě, matematika ti nikdy moc nešla. Dva měsíce utekly, netušíš jak, a přicházejí první evaluace a prezentace a přemýšlení nad tématy závěrečných prací.

Po divném týdnu přisel slunečný čtvrtek a celé město ožilo. S Dominikou myslíte na to samé, takže tě vyzvedne ze školy, zamíříte do nejbližšího obchodu a po menší poradě kupujete srandovní lambrusko za 27 dánských, které se ukáže být perfektní volbou. Za večer padnou dvě. U moře zatím příliš fouká, sednete si raději do parku. Dánského parku. Tedy ve skutečnosti na lavičku mezi stromy a hroby. Povídáte si celý večer, je vám zima, ale dobře.

V pátek konečně přichází SKAMfest, který jste tak dlouho připravovali. Na přesouvání nábytku ve velkém sále začínáš být profík, ale upřímně, čtyři holky na stěhování sta stolů a tisíce židlí je trochu málo, obzvlášť když se vaši klučičí parťáci valí ve vedlejší kavárně. Ale jste silné ženy a nikoho se nemíníte doprošovat. Z tisíce nahlášených sice přijde jen čtvrtina, ale dohadovat se u vstupu s podroušenými Dány není moc sranda. Obzvlášť pokud se pokoušejí předstírat, že pocházejí z Norska, aby měli vstup zadarmo. A dohadovat se s Nory, aby ti ukázali občanku, aby měli vstup zadarmo, když přece mluví norsky, je taky zážitek. Nakonec se shodnete, že jste odvedli dobrou práci, fest byl prima, nicméně nejžádanější seriálový song 5 fine frøkner od Gabrielle už nikdy, nikdy nechcete slyšet.

V sobotu jsi mrtvá. Celou noc jsi pila kolu, ale cítíš se jako po flámu. Fyzicky i mentálně.

Neděle se povedla. Odstartuješ ji snídaní s Martou, nejmilejší španělko-islanďankou, v nordickém bistru kaali. Konečně máš příležitost - a odvahu - ochutnat starý dobrý øllebrød, sladkou kaši z chleba a piva. Je to bizár. Ale podivně uspokojivý. Procházíte se po Frederiksberku, který je dost daleko od tvého hoodu, ale líbí se ti tam tolik, že si dáš předsevzetí prozkoumat jej ještě trochu blíž. Cestou domů se rozněžníš v rozkvetlém parku u radnice. Tolik kvetoucích krokusů jsi za celý život nespatřila. Pavlína se svým Dánem tě přizve na kafe a v parku. Sedíš, nahříváš kosti, pozoruješ puberťáky na skejtech a v puse se ti rozplývá čokoládovo-arašídové dobro.

Prosila by sis víc takových dní. Zítra tě ovšem čeká průběžný test z dánské morfologie.

pátek

16/03/17

Jsi tu padesátý první den

a neustále tě zklamává, že zdejší výuka se v mnohém neliší od té pražské, což je zjištění, které spíše hraje v neprospěch celého oboru. Řekli ti, aby ses připravila na skupinovou práci v každém kurzu, ta se ovšem záhy smrskla v skupinovou prezentaci jednou za semestr. Pokud se literární historie nedaří učit záživně ani tady, pak je možná nasnadě hledat chybu v oboru samotném. Zjištění, které nemohlo přijít dříve, než rok před magisterskými státnicemi. A nevíš, jestli máš ze svých nekonečných ztrát motivace vinit univerzitu nebo sebe. Nebo obojí. Ale když si uvědomíš za jakých podmínek výuka u vás doma probíhá, máš zas na chvíli jasno. Pokud celé oddělení sdílí jeden kabinet, ve kterém kvůli nedostatku prostoru probíhá i výuka, docela to zavání.

Necelých padesát dní dní ti trvalo, než jsi zahodila všechny svoje předsevzetí o pilném studiu a začala chodit na hodiny nepřipravená. Rozdíl nepociťuješ. A za týden čtyřsetstránkový román z počátku minulého století napsaný v dialektu stejně nepřečteš. Chodíš teď ale dvakrát týdně na ranní přípravku k Studieprøven a konečně máš pocit, že neztrácíš čas, a že sis našla cíl, který nebude snadné pokořit, ale přibližuješ se k němu konstantní rychlostí.

Kromě toho, že moc přemýšlíš o věcech, které nemůžeš změnit, se máš hezky. Onehda ses zase jednou rozhodla sjet na svém polopojízdném kole dolů do města pro pohledy a rostlinná mlíčka v akci. Sjet do města znamená mimo jiné dvoukilometrové šlapání zpět. Děkuji pěkně. V Dánsku totiž JSOU kopce, díky za optání, a taky vítr, co tě dokáže shodit z kola. Au. Dvacet minut jsi pak seděla na lavičce dvě ulice od domova a trucovala.

Dnes teplota poprvé přesáhla 10°C a tak ses poprvé odvážila vytáhnout paty z domu bez šály. Pravděpodobně to na tobě nezanechalo žádné následky.

A každý si občas zaslouží dát si k večeři zmrzlinu a koukat u toho na Girls.
Byla s pekanovými ořechy a javorovým sirupem.

čtvrtek

01/03/17

Jsi tu třicátý šestý den

a omylem ti uniklo, že únor končí už dvacet osmičkou. Trochu ses ztrapnila před ostatními a nejseš si tak úplně jistá, zda si náhodou nemyslí, že jsi úplně blbá. Nebo jen srandovně zmatená.

Ve škole máte další přednášku, která se zdá naprosto mimo téma, takže vzdáte veškerou snahu udržet pozornost a místo renesanční literatury se věnujete diskuzi o tetování, Tomu Odellovi a rizicích spojených s hormonální antikoncepci. Z nudy sníš celou svou svačinu už během prvních dvaceti minut výkladu o autorce proslulých memoárů a jelikož přímo z přednášky jdeš vypomáhat na Diary slam, jsi pak celý večer za trest o hladu. A coca cole.

Předčítání z pubertálních deníků přitáhlo pozornost, je vyprodáno. Tvoje první služba v kulturní skupině proběhla hladce, sice s prázdným žaludkem, ale zato ses naučila ovládat skener na vstupenky. Něco jako expresní pokladna v IKEA, jen ošizená o několik úkonů. Po nikom totiž n  A uběhnout slalom s řadou pěti židlí tlačených před sebou. Praktické dovednosti, které nejsou jen tak k zahození. Kdyby se někdo ptal, co ti ten studijní pobyt přinesl.

Už několik dní jsi posedlá myšlenkou koupit si nové boty. Potřebuješ nové boty. Jenže sis zakázala zbytečné výdaje. Po nocích slídíš po e-shopech. Rozesíláš odkazy na všechny strany a doufáš, že ti někdo poručí, aby sis je pro klid duše koupila, když v tom - nemáš už jedny docela podobné? A jo, dík. Zachránilas mi můj týdenní rozpočet.

Prozatím.

pondělí

26/02/17

Jsi tu třicátý třetí den

a konečně se cítíš zdravě. Celý týden se o tebe pokoušela nemoc. Ne natolik, abys zůstala v posteli, ale stačilo to k tomu, abys byla tři dny mimo, ochraptělá a ukýchaná. Nedáš si říct a pořád se někde potuluješ. A taky, jak je známo, neumíš říkat ne.

V pondělí ses konečně poprvé dostala na lekce dánštiny. Venku je vichr a přesun opět znamená opřít se do pedálů a šlapat tři kilometry do kopce. V dešti. Proti větru. Usadíš se v učebně a záhy zjišťuješ, že se někde stala chyba, mohla bys tu spíš než jazyk pilovat svou trpělivost. Jaký byl domácí úkol? Těžký. Ne, těžký nebyl. Ale nebyl jednoduchý. Jo, byl. Ne, byl těžký. Čtete v učebnici o druzích textu, tak třeba vtip - jak poznáme, že je to vtip? Je vtipný. Ano, výborně. Další dny obepíšeš polovinu školy, aby sis vymínila přestup do vyššího modulu. Ale když tě přiřadili do této skupiny, měli k tomu důvod. Zastrašují tě byrokratickými principy, ale nakonec ti přestup umožní. A o zákonných překážkách se najednou nemluví. Zajímavé.

S holkama si večer zajdete na studentský pub quiz, který sice nevyhrajete, ale jste jediný tým nerodilých mluvčích, tak vás umístění v první desítce fakt hřeje u srdíčka. A bez pomoci moderních technologií! Když se Češka, Slovenka, Polka a Němka u stolu dohadujou dánsky, až ke kterému orgánu v ženském těle může spermie doplout spermie při vaginálním styku, je to docela bizár.

Se spolužáky z literárního kurzu máte koupené lístky na moderní ztvárnění Médei. Několik hodin předem obdržíš upozornění z divadla, že představení probíhá v nadprůměrně horkém a vlhkém ovzduší. Celá scéna je pod vodou, pod vodou, to šplouchání k porozumění dialogům moc nepomáhá, ale stejně si to náramně užiješ, protože sakra, oni na tom pódiu postavili malý bazén. Světla se odrážejí od hladiny a tvoří obrazce na zdech, pod vlivem jejich tepla se voda začíná odpařovat. Po divadle se jdete podívat na potterovský večírek ve studentském domě, zrovna se ti nechce, ale Zuza ve středu odjíždí domů, tak slibuješ, že ji doprovodíš. Cestou si povídáte o svých strastech a zas a znovu si uvědomuješ, jak máš tu holku ráda. Ještě nechoď, naposledy si zatančíme. 

V pátek máš domluvený výlet do Koldingu, spolujízda s upovídaným řidičem uběhne rychle, vypráví gymnaziální historky z pánské jízdy na Mallorce, panebože, my jsme byli hovada. Albi tě protáhne městem, je sice sedmé největší, ale mají tam hrad, kterému říkají dům a rybník a přístav s kachnama, tak tomu moc nevěříš. Koupíš si pohledy a dostaneš pivo, co pro změnu nechutná jako shnilý banán, seš spoko. Cesta zpátky se ti protáhne, krokoměr hlásí dvanáctku. Ať už nikdo netvrdí, že je Dánsko placaté.

V sobotu tě islandsko-španělská známá přizve do muzea na promítání dokumentu o Davidu Hocneym. Završíte to kavárně a tři hodiny si povídáte nad kávou a malinovým řezem.

Jo, a prej to jsou játra.

sobota

18/02/17

Jsi tu dvacátý pátý den.

V noci posloucháš svoje dánské guilty pleasures a trochu se ti zasteskne po Kodani. Vybavuješ si její vůni, barvy. Kodaňské vzpomínky jsou zabarvené do teplých barev a voní po létě, moři a Christianii. Aarhus voní syrově a je zabalený do šedé, zemité hnědé a tmavě zelené palety.

Procházíte se po pláži, hovor se stáčí k těm myšlenkám, které ti po nocích kradou spánek. Podivná úleva, slyšet někoho jiného vyslovovat nahlas přesně ta slova, která se ti už delší dobu honí hlavou. Nenudíš se, ale studentský koloběh spánek do jedenácti-škola-fest, není úplně to, co by tě naplňovalo. Chceš se vyhrabat z postele v osm, ale nenacházíš motivaci. Moře šumí a Zuza vypráví, řekla mi, že se mám tak dobře, že si uměle vytvářím problémy. Pravda, nic mi nechybí. Nestrádám, mám střechu nad hlavou, a kdyby se cokoliv stalo, jsou tu rodiče, kteří mě podpoří. Ale mám pocit, že potřebuju víc. Dodělat školu, najít si dobrou práci, být fit, jíst zdravě, být kreativní, mít spoustu přátel, skvělýho přítele, pořídit si bydlení, děti, kariéru.. Ani jedna nevíte, jestli to, co se od vás očekává, je ten smysl života, který stále hledáte.

Ten den ujdete sedm kilometrů, z posledních sil se vyškrábete k univerzitě a výlet s grácií zakončíte gin tonicem v lingivistickým baru.


Ráno se probudíš s bolestí v krku.