pondělí

26/03/17

Jsi tu šedesátý první den,

ale vlastně to nevíš tak jistě, matematika ti nikdy moc nešla. Dva měsíce utekly, netušíš jak, a přicházejí první evaluace a prezentace a přemýšlení nad tématy závěrečných prací.

Po divném týdnu přisel slunečný čtvrtek a celé město ožilo. S Dominikou myslíte na to samé, takže tě vyzvedne ze školy, zamíříte do nejbližšího obchodu a po menší poradě kupujete srandovní lambrusko za 27 dánských, které se ukáže být perfektní volbou. Za večer padnou dvě. U moře zatím příliš fouká, sednete si raději do parku. Dánského parku. Tedy ve skutečnosti na lavičku mezi stromy a hroby. Povídáte si celý večer, je vám zima, ale dobře.

V pátek konečně přichází SKAMfest, který jste tak dlouho připravovali. Na přesouvání nábytku ve velkém sále začínáš být profík, ale upřímně, čtyři holky na stěhování sta stolů a tisíce židlí je trochu málo, obzvlášť když se vaši klučičí parťáci valí ve vedlejší kavárně. Ale jste silné ženy a nikoho se nemíníte doprošovat. Z tisíce nahlášených sice přijde jen čtvrtina, ale dohadovat se u vstupu s podroušenými Dány není moc sranda. Obzvlášť pokud se pokoušejí předstírat, že pocházejí z Norska, aby měli vstup zadarmo. A dohadovat se s Nory, aby ti ukázali občanku, aby měli vstup zadarmo, když přece mluví norsky, je taky zážitek. Nakonec se shodnete, že jste odvedli dobrou práci, fest byl prima, nicméně nejžádanější seriálový song 5 fine frøkner od Gabrielle už nikdy, nikdy nechcete slyšet.

V sobotu jsi mrtvá. Celou noc jsi pila kolu, ale cítíš se jako po flámu. Fyzicky i mentálně.

Neděle se povedla. Odstartuješ ji snídaní s Martou, nejmilejší španělko-islanďankou, v nordickém bistru kaali. Konečně máš příležitost - a odvahu - ochutnat starý dobrý øllebrød, sladkou kaši z chleba a piva. Je to bizár. Ale podivně uspokojivý. Procházíte se po Frederiksberku, který je dost daleko od tvého hoodu, ale líbí se ti tam tolik, že si dáš předsevzetí prozkoumat jej ještě trochu blíž. Cestou domů se rozněžníš v rozkvetlém parku u radnice. Tolik kvetoucích krokusů jsi za celý život nespatřila. Pavlína se svým Dánem tě přizve na kafe a v parku. Sedíš, nahříváš kosti, pozoruješ puberťáky na skejtech a v puse se ti rozplývá čokoládovo-arašídové dobro.

Prosila by sis víc takových dní. Zítra tě ovšem čeká průběžný test z dánské morfologie.

pátek

16/03/17

Jsi tu padesátý první den

a neustále tě zklamává, že zdejší výuka se v mnohém neliší od té pražské, což je zjištění, které spíše hraje v neprospěch celého oboru. Řekli ti, aby ses připravila na skupinovou práci v každém kurzu, ta se ovšem záhy smrskla v skupinovou prezentaci jednou za semestr. Pokud se literární historie nedaří učit záživně ani tady, pak je možná nasnadě hledat chybu v oboru samotném. Zjištění, které nemohlo přijít dříve, než rok před magisterskými státnicemi. A nevíš, jestli máš ze svých nekonečných ztrát motivace vinit univerzitu nebo sebe. Nebo obojí. Ale když si uvědomíš za jakých podmínek výuka u vás doma probíhá, máš zas na chvíli jasno. Pokud celé oddělení sdílí jeden kabinet, ve kterém kvůli nedostatku prostoru probíhá i výuka, docela to zavání.

Necelých padesát dní dní ti trvalo, než jsi zahodila všechny svoje předsevzetí o pilném studiu a začala chodit na hodiny nepřipravená. Rozdíl nepociťuješ. A za týden čtyřsetstránkový román z počátku minulého století napsaný v dialektu stejně nepřečteš. Chodíš teď ale dvakrát týdně na ranní přípravku k Studieprøven a konečně máš pocit, že neztrácíš čas, a že sis našla cíl, který nebude snadné pokořit, ale přibližuješ se k němu konstantní rychlostí.

Kromě toho, že moc přemýšlíš o věcech, které nemůžeš změnit, se máš hezky. Onehda ses zase jednou rozhodla sjet na svém polopojízdném kole dolů do města pro pohledy a rostlinná mlíčka v akci. Sjet do města znamená mimo jiné dvoukilometrové šlapání zpět. Děkuji pěkně. V Dánsku totiž JSOU kopce, díky za optání, a taky vítr, co tě dokáže shodit z kola. Au. Dvacet minut jsi pak seděla na lavičce dvě ulice od domova a trucovala.

Dnes teplota poprvé přesáhla 10°C a tak ses poprvé odvážila vytáhnout paty z domu bez šály. Pravděpodobně to na tobě nezanechalo žádné následky.

A každý si občas zaslouží dát si k večeři zmrzlinu a koukat u toho na Girls.
Byla s pekanovými ořechy a javorovým sirupem.

čtvrtek

01/03/17

Jsi tu třicátý šestý den

a omylem ti uniklo, že únor končí už dvacet osmičkou. Trochu ses ztrapnila před ostatními a nejseš si tak úplně jistá, zda si náhodou nemyslí, že jsi úplně blbá. Nebo jen srandovně zmatená.

Ve škole máte další přednášku, která se zdá naprosto mimo téma, takže vzdáte veškerou snahu udržet pozornost a místo renesanční literatury se věnujete diskuzi o tetování, Tomu Odellovi a rizicích spojených s hormonální antikoncepci. Z nudy sníš celou svou svačinu už během prvních dvaceti minut výkladu o autorce proslulých memoárů a jelikož přímo z přednášky jdeš vypomáhat na Diary slam, jsi pak celý večer za trest o hladu. A coca cole.

Předčítání z pubertálních deníků přitáhlo pozornost, je vyprodáno. Tvoje první služba v kulturní skupině proběhla hladce, sice s prázdným žaludkem, ale zato ses naučila ovládat skener na vstupenky. Něco jako expresní pokladna v IKEA, jen ošizená o několik úkonů. Po nikom totiž n  A uběhnout slalom s řadou pěti židlí tlačených před sebou. Praktické dovednosti, které nejsou jen tak k zahození. Kdyby se někdo ptal, co ti ten studijní pobyt přinesl.

Už několik dní jsi posedlá myšlenkou koupit si nové boty. Potřebuješ nové boty. Jenže sis zakázala zbytečné výdaje. Po nocích slídíš po e-shopech. Rozesíláš odkazy na všechny strany a doufáš, že ti někdo poručí, aby sis je pro klid duše koupila, když v tom - nemáš už jedny docela podobné? A jo, dík. Zachránilas mi můj týdenní rozpočet.

Prozatím.

pondělí

26/02/17

Jsi tu třicátý třetí den

a konečně se cítíš zdravě. Celý týden se o tebe pokoušela nemoc. Ne natolik, abys zůstala v posteli, ale stačilo to k tomu, abys byla tři dny mimo, ochraptělá a ukýchaná. Nedáš si říct a pořád se někde potuluješ. A taky, jak je známo, neumíš říkat ne.

V pondělí ses konečně poprvé dostala na lekce dánštiny. Venku je vichr a přesun opět znamená opřít se do pedálů a šlapat tři kilometry do kopce. V dešti. Proti větru. Usadíš se v učebně a záhy zjišťuješ, že se někde stala chyba, mohla bys tu spíš než jazyk pilovat svou trpělivost. Jaký byl domácí úkol? Těžký. Ne, těžký nebyl. Ale nebyl jednoduchý. Jo, byl. Ne, byl těžký. Čtete v učebnici o druzích textu, tak třeba vtip - jak poznáme, že je to vtip? Je vtipný. Ano, výborně. Další dny obepíšeš polovinu školy, aby sis vymínila přestup do vyššího modulu. Ale když tě přiřadili do této skupiny, měli k tomu důvod. Zastrašují tě byrokratickými principy, ale nakonec ti přestup umožní. A o zákonných překážkách se najednou nemluví. Zajímavé.

S holkama si večer zajdete na studentský pub quiz, který sice nevyhrajete, ale jste jediný tým nerodilých mluvčích, tak vás umístění v první desítce fakt hřeje u srdíčka. A bez pomoci moderních technologií! Když se Češka, Slovenka, Polka a Němka u stolu dohadujou dánsky, až ke kterému orgánu v ženském těle může spermie doplout spermie při vaginálním styku, je to docela bizár.

Se spolužáky z literárního kurzu máte koupené lístky na moderní ztvárnění Médei. Několik hodin předem obdržíš upozornění z divadla, že představení probíhá v nadprůměrně horkém a vlhkém ovzduší. Celá scéna je pod vodou, pod vodou, to šplouchání k porozumění dialogům moc nepomáhá, ale stejně si to náramně užiješ, protože sakra, oni na tom pódiu postavili malý bazén. Světla se odrážejí od hladiny a tvoří obrazce na zdech, pod vlivem jejich tepla se voda začíná odpařovat. Po divadle se jdete podívat na potterovský večírek ve studentském domě, zrovna se ti nechce, ale Zuza ve středu odjíždí domů, tak slibuješ, že ji doprovodíš. Cestou si povídáte o svých strastech a zas a znovu si uvědomuješ, jak máš tu holku ráda. Ještě nechoď, naposledy si zatančíme. 

V pátek máš domluvený výlet do Koldingu, spolujízda s upovídaným řidičem uběhne rychle, vypráví gymnaziální historky z pánské jízdy na Mallorce, panebože, my jsme byli hovada. Albi tě protáhne městem, je sice sedmé největší, ale mají tam hrad, kterému říkají dům a rybník a přístav s kachnama, tak tomu moc nevěříš. Koupíš si pohledy a dostaneš pivo, co pro změnu nechutná jako shnilý banán, seš spoko. Cesta zpátky se ti protáhne, krokoměr hlásí dvanáctku. Ať už nikdo netvrdí, že je Dánsko placaté.

V sobotu tě islandsko-španělská známá přizve do muzea na promítání dokumentu o Davidu Hocneym. Završíte to kavárně a tři hodiny si povídáte nad kávou a malinovým řezem.

Jo, a prej to jsou játra.

sobota

18/02/17

Jsi tu dvacátý pátý den.

V noci posloucháš svoje dánské guilty pleasures a trochu se ti zasteskne po Kodani. Vybavuješ si její vůni, barvy. Kodaňské vzpomínky jsou zabarvené do teplých barev a voní po létě, moři a Christianii. Aarhus voní syrově a je zabalený do šedé, zemité hnědé a tmavě zelené palety.

Procházíte se po pláži, hovor se stáčí k těm myšlenkám, které ti po nocích kradou spánek. Podivná úleva, slyšet někoho jiného vyslovovat nahlas přesně ta slova, která se ti už delší dobu honí hlavou. Nenudíš se, ale studentský koloběh spánek do jedenácti-škola-fest, není úplně to, co by tě naplňovalo. Chceš se vyhrabat z postele v osm, ale nenacházíš motivaci. Moře šumí a Zuza vypráví, řekla mi, že se mám tak dobře, že si uměle vytvářím problémy. Pravda, nic mi nechybí. Nestrádám, mám střechu nad hlavou, a kdyby se cokoliv stalo, jsou tu rodiče, kteří mě podpoří. Ale mám pocit, že potřebuju víc. Dodělat školu, najít si dobrou práci, být fit, jíst zdravě, být kreativní, mít spoustu přátel, skvělýho přítele, pořídit si bydlení, děti, kariéru.. Ani jedna nevíte, jestli to, co se od vás očekává, je ten smysl života, který stále hledáte.

Ten den ujdete sedm kilometrů, z posledních sil se vyškrábete k univerzitě a výlet s grácií zakončíte gin tonicem v lingivistickým baru.


Ráno se probudíš s bolestí v krku.

čtvrtek

15/01/17

Jsi tu dvacátý druhý den,

čas běží rychlostí světla. Spooky how the time flies when one's having fun. Pořád někam lítáš, ale dny ti nějak začínají splývat. Nedokážeš se rozpomenout, cos dělala v neděli. Uvědomuješ si, jak ti pobyt tady prospívá. Probrečené dny jsou minulostí. Ještě se necítíš šťastná, ale už si nepřipadáš tak hrozně nešťastná jako tehdy v zimě. Zvláštní, jak rozchod a změna prostředí dokážou nakopnout.

Klávesnici už máš permanentně přepnutou na dánskou, jen by sis přála, aby se ti hlava přepla na dánskou aspoň semi-permanentně. Seš na sebe naštvaná, výkyvy ve výkonu ti strhávají sebevědomí. Jeden den jdeš na rozřazovací test do jazykovky a tam neví, co s tebou, protože mluvíš docela plynule, a co čtení? Čteš knihy v originále? No, ano, mám ve škole dva literární předměty, zrovna minulý týden jsme četli Hermana Banga. Bylo to náročné, ale na konec to šlo. Počkej, půjdu se poradit s kolegy. Mám tam holku, co čte Banga, kam s ní? A o několik hodin později ze sebe neumíš dostat ani takovou hloupost jako holky, nakoupila jsem, co je třeba, chybí nám jen něco dobrého k filmu nebo jestli chceš polštářek za záda, vezmi si jeden z pohovky. Nesmíš, nesmíš se neustále porovnávat s ostatními. 

Dánové odjeli na chatu, máš dům celý týden pro sebe. House party nikdy nebyly tvoje parketa, tak si s holkama nacpete bříška tvým oblíbeným kari, parádní recept, to si zítra taky uvařím, a koukáte na netflix s vínem a pomelem. Netflix&hygge.

Venku je krásně, oči ti slzí a z té záplavy světla jsi celá omámená.


08/02/17

Jsi tu patnáctý den.

Ještě před pár dny ses cynicky smála předpovědi počasí o arktické zimě o mínus pěti stupních. Pak přišel vítr. A sníh. Velké poetické vločky pomalu se snášející k zemi. V noci je nahradila poctivá chumelenice. Tvoje sklepní okno bylo ráno do poloviny zaváté a ve vaší ulici jako by se zastavil čas - několik sousedů ještě stále nesundalo vánoční osvětlení. Ta nešťastná zaseknutá přehazovačka ti nakonec přišla vhod, na kolo by tě teď stejně nikdo nedostal. 

Máš za sebou perný den. Z postele se vyhrabeš až se třetím budíkem. Kafe došlo. Tak čaj. Rychle dočíst ten impresionistický román, který tě tolik rozčiluje. Nakrmit škrundající bříško zbytky z lednice. Omotat se šálama a vyrazit na nákup. Z nákupu rovnou na schůzku do studentského domu, je těžké působit v pohodě, když se tě právě tvoje ženství snaží vyřadit z provozu. Zase sis nepřibalila ty růžové pilulky. Nakonec si plácnete, že teda přijdeš na sobotní týmové hygge, protože od teď jim budeš vypomáhat, a utíkáš na exkurzi do knihovny. 

Odsedíš si přednášku, uždibneš sušenky, co zbyly z vernisáže, ukážou ti pár zákoutí i vyhlídku na město, ale tebe nejvíc zajímá, kde ti dají tu dočasnou kartičku, protože shánět si materiály pokoutně tě přestává bavit. Přijdeš na řadu, čekáš a čekáš a pak se ti ušatý Dán za pultem hrozně omlouvá, stroj na kartičky se mu pokazil. Nevadí. Už stejně musíš jít, Zuza tě celé odpoledne zásobuje novinkami o falafelu, který připravuje k večeři. Bydlí na koleji za městem, na té, co ti ji taky přiznali, ale našla sis něco lepšího. Znáte se už od své první letní školy, trochu tě to bydlení mrzí. Ale jen trochu, svůj sklep bys neměnila.

Máš zato, že dostat se ke správnému autobusu zvládneš i bez mapy, takže cestou brnkneš mámě, jenže najednou místo místní business univerzity stojíš u botanické zahrady.  Zapovídala ses a zapomněla odbočit. Abys svou nepozornost napravila, poskočí ti step counter o další dva tisíce kroků. Zastávka je plná studentů, slyšíš češtinu i slovenštinu, špicuješ uši. Autobus má 8 minut zpoždění, ale nakonec do toho zpropadeného Tilstu dojedeš. Dostaneš falafel, a hummus a kafe s baileys a ještě půl hrnečku baileys k tomu. Koukáte na dánské reality show Svatba na první pohled a Sami v divočině, protože vám to připadá jako skvělý nápad.

Už když čekáš na autobus zpět do města, vybije se ti telefon. Sleduješ stanice na obrazovce a čekáš na tu svoji a najednou ti dochází důvod, proč nepřichází. Stojíš bůhvíkde, v téhle čtvrti jsi poprvé, mrtvý telefon žmouláš v ruce. Buď budeš čekat 40 minut na jiný autobus, nebo se pokusíš najít svou původní výstupní-přestupní stanici. Dedukuješ. Po patnácti minutách poděkuješ svému orientačnímu smyslu, dovedl tě na správné místo. Tmou a hustým sněžením, promrzlou a profouknutou.

Doma se tomu zasměješ. Zuza ti připomíná, že tenhle den končí už za 49 minut a zítra to bude lepší. To teda. Zítra spolu půjdete na devadesátkovou pártošku, dost jste to promyslely, vyjdete si v matchy kostýmu.

Vlastně nekostýmu, nehodláte do toho investovat ani korunu.

neděle

04/02/17

Jsi tu jedenáctý den.

I přes neustávající mlhu poslední dny nabraly pozitivní nádech. S únorem přijela Dominika, jsi fakt ráda, že je tady, přece jen jste si toho za ty roky spolubydlení prožily spoustu. Jdete na nákup a u regálů s vínem si uvědomíš, jak ti chybělo její pragmatické ktore vino s kupime, to nebo hento? Počkaj, toto je vo väčšej zľave.* Uvaříte si k večeři těstoviny se zeleninou a guacamole a pak celý večer propovídáte nad vínem a čipsy. Druhý den vás obě bolí břicho. Z čipsů jste zas na chvíli vyléčené.

Tvoje strava si už zasluhuje vlastní hashtag #bønnerogkulhydrater. Z nákupu čtyř plechovek fazolí bonduelle v akci za dvacet dánských peněz se až podezřele raduješ a to kilo kuskusu rychle ubývá. Tvoje tělo je ale nespokojené, svědí, loupe se, všude samá neplecha. Přechod z téměř veganské a bezlepkové stravy na vegetariánskou a velmi s-lepkovou neprobíhá hladce. Budeš muset kuskus a těstoviny nahradit něčím bez lepku, jinak se zblázníš. Trochu lituješ, že sis nepřivezla pásek, protože ti začínají plandat kalhoty.

Tvůj únor rozhodně není suchý. S holkama si v pátek večer vyjdete po fredagsbarech. Nakonec stihnete navštívit jen tři, lingvistický, skandinavistický a historický, ani jedna vlastně nemáte moc náladu na fest. Seš spokojená, v historickém baru míchali white russian, tvůj nejnostalgičtější koktejl. Reálie: Většina fakultních oddělení má svůj vlastní páteční studentský bar. V prostorách univerzity. Studenti studentům. Student friendly ceny, hudba, fotbálek, vožralí študáci. Často se ukážou i vyučující. Kdežto každý vánoční večírek na pražské fakultě musel nemilosrdně skončit úderem deváté a člověk si připadal jako rebel, když se trochu cinknul svařákem na účet ústavu. Doma jsi po půlnoci a před spaním ještě stihneš jednu epizodu Twin Peaks.

Sobotní odpoledne se s Dominikou vydáváte na příjemný cyklovýlet do prodejny se švédským nábytkem na severu města. Pět kilometrů do táhlého kopce, viditelnost asi na deset metrů, přehazovačka tě neposlouchá. Odměňujete se v místní restauraci - ona daim koláčem a ty jablečným pohárkem s krokantem s šlehačkou. Potřebuješ si koupit krabice, abys měla kam ukládat svůj nepořádek. Plán skvělý, ale jen do toho okamžiku, než ti u regálu s krabicemi dojde, že převézt dvě pitomé pingly domů na kole bude asi nemožné. Prý to zvládnete. Na parkovišti hrajete pět minut tetris s kolem a zavazadlem nestandarsních rozměrů, načež jej v zoufalství zaklíníš mezi košík a sedadlo. Je to pohled pro bohy, takže je ho třeba důkladně zvěčnit. I přesto, že ses vrátila promočená, zmrzlá a
utahaná, pokaždé, co na tu krkolomnou jízdu pomyslíš, cukají ti koutky. Už dlouho ses tak ze srdce nezasmála.

Večer strávíš nad čajem a knížkou.

*omluva všem, kdo doopravdy umí slovensky

úterý

30/01/17

Jsi tu šestý den.

Včera jsi ztratila jednu rukavici a sebeúctu. V obchodě sis v akci koupila tři plechovky fazolí, nejlevnější těstoviny, kilo kuskusu. A instantní čínskou polívku. Umělá vůně zeleninové yum yum se v tvém pokoji držela asi hodinu i po vyvětrání. Pyšná na sebe rozhodně nejsi.

Přemohla jsi a šla se socializovat s ostatními výměnnými studenty. Hráli jste dámu bez znalosti pravidel, zato s pěti hráči. Zase jsi předvedla, že ve fotbálku jsi ztracený případ a do obrany by tě postavil jen šílenec. Vyráběli jste ve dvanáctičlenné skupině lagkage, dort z piškotového těsta, prokládaný banánem, šlehačkou a malinami. Z polotovaru.Vypila jsi ten den víc kávy než vody a v noci jsi se hodiny převalovala.

Ráno sis musela přivstat. První den na univerzitě. Venkovní tma a mlhavo a deštivo ti moc energie nepřidaly. Ještě půl hodiny poté jsi běhala po pokoji zabalená do peřinového kokonu. Cestou do školy se rozednívá, mlha a déšť tě ale budou provázet celým dnem. Najdeš správnou budovu, vyšplháš se do jejího pátého patra, ale třída zeje prázdnotou. Nejsi ale sama, kdo zmateně pobíhá po chodbách. Prý máte stejný cíl. Grammatik og tekst, učebna 515. Sedáš si na jedno z posledních volných míst. Holky vedle se ti představují, ale za pět minut už tušíš jejich jména jen matně. Budeš ráda, když si zapamatuješ jejich obličeje. Někdo říká, že všichni Asiati vypadají stejně. To asi ještě nebyl v Dánsku. Třicet stejných světlovlasých hlav v šedivých rolácích.

Připravili tě na to, že se s tebou nikdo kamarádit nebude. Trvá jim, než si tě pustí k tělu, ale ty máš vlastně podobnou náturu. Oni se se mnou chtěli kamarádit, ale nedávali to najevo, říká Zuza z Poznaně. Nebo to ještě nevěděli, odpovídáš a směješ se vlastní přihlouplé slovní hříčce. Slovesa viste a vidste jsou si prostě podobná.

Ukáže se, že úvodní hodina opravdu úvodem pro problematiky. V první části určujete slovní druhy. Vedlesedící studentky druhého ročníku bakalářského studia bojují s latinským názvoslovím, tobě se trochu plete to dánské, tak si vypomáháte. Z germánštiny jsi zvyklá na vědecký přístup. Z českého školství jsi zvyklá prostě vědět, ale tady se neustále ptají proč. Odvážíš říct něco nahlas, není to špatně a správně odpovíš i na doplňující otázku. Přeješ si, aby tu byl někdo, s kým bys to malé vítezství mohla sdílet. Poplácat po zádech a říct: To je frajer!

U stojanů s koly se na tebe jedna z nových spolužaček usměje. Třeba nebude tak zle.

neděle

28/01/17

Jsi tu čtvrtý den.

Včera ses konečně byla projít k moři a zase si uvědomuješ, jak tě ten pohled na vlny uklidňuje. Moře je ledové, ale tobě to nevadí. Stejně se na něj raději díváš. Vybil se ti mobil a cestou domů jsi docela promrzla. V noci ti nebylo nejlíp, ale stihla ses podívat na celou třetí sérii norského teen seriálu a pak uprostřed noci psala všem kamarádkám euforické zprávy.

Slunce vysvitlo a tobě slzí oči, když si to na kole šlapeš ke studentskému domu. Vypadá to, že se bazar oblečení vydala většina mezinárodních studentů. Potkáváš toho Čecha, co ti včera někdo říkal, jestli ho náhodou neznáš. Neznáš, ale teď mu podáváš ruku, a on se netváří a pospíchá pryč. Tak sorry, kluku. Doráží za tebou kamarádi. Kupuješ si za 40 peněz nenošené šaty, později si zjišťuješ, že původní cena byla mnohem víc než desetinásobná, a prošívaný zateplený bomber za 20 peněz. Máš radost. Sama jsi překvapená tou barevnou paletou, tvůj šatník už pár let ovládá černo-šedo-bílo-modrá střídmost.

Později jedete do botanické zahrady, máš na sobě novou bundu a stále máš radost, místní kaktusy jsou vyšší než ty, v tropickém skleníku mají rybníček s neviditelnými piraněmi, v kavárně mají æblegrød zdobený šťovíkem a skvělé americano.

Dostaneš zprávu, že buddy, na fotkách jako vystřižený z promo fotek jistého britského boybandu, se konečně chce potkat. Z botanické zahrady to je celých 363 metrů k jeho bytu. Pět minut stepuješ před domem, abys zase nebyla ten nerd, co se vždycky objeví první. Zvoníš, třetí patro vpravo. Jsi mile překvapená, že na tebe ihned nespustí anglicky. Z boyband buddyho se klube sympatický kluk, a když se ho Němka ptá na dánskou hudbu, ukazuje se, že se z něj vlastně klube sympatický kluk s podobným hudebním vkusem jako máš ty. Jen na Marii Key se neshodnete.

Nefungujou ti světla na kole a ty to ještě pořád bereš moc vážně, nechceš riskovat pokutu, tak zakončíš den tříkilometrovou procházkou zpátky domů. Chodník je kluzký, stehna ti tuhnou chladem a v sousedství jsou na obloze vidět hvězdy.

Měla bys zainvestovat do cyklistické helmy.

čtvrtek

26/01/17

Jsi tu druhý den.

Předevčírem tě vyzvedli na nádraží. Milí lidé. Taky holka, co ji znáš víc než půlku svého mizerného života bydlí skoro za rohem. Nemůžeš uvěřit té náhodě, že se vaše cesty zase kříží. Víc než tisíc kilometrů od domova. Včera tě hřálo u srdce, že jsi strávila večer s lidmi, co tě nejen pozvali na večeři, ale dokázali i to, že ses s nimi cítila jako doma. Seděla jsi na cizí pohovce, s lidmi, které jsi viděla podruhé v životě, nechávala ses porazit v mortalkombatu a cítila ses vítaná.

Dnes tě vše tak vyčerpává. Byrokracie. Nezávazná konverzace. Stejné otázky, opakující se gesta, naučené odpovědi. Odkud jsi? Máš kolo? Co studuješ? A už umíš dánsky? Páni! A co z tebe bude, až dostuduješ? Kde bydlíš? Ty se máš! Kdes k tomu přišla?

Celé studium se snažíš udržet si svou pověst. Proplouváš ročníky, seš tak trochu pyšná na to, že patříš k těm, co jim to docela pálí. Že se v hodinách dokážeš vyjádřit prakticky k čemukoliv. Vždyť můžeš číst knížky v originále. Můžeš objevovat gramatické chyby ve zprávách své rumunské koordinátorky. Můžeš mít radost, že se podílíš na překladu té knihy, co vyjde v květnu. Můžeš rozumět prakticky všemu, co říkají. Ale jsi mezi slepými jednookým králem.

Protože co je ti to platné, když sedíš u stolu a chybí ti slova. Uvědomuješ si svůj těžký přízvuk, snažíš se donutit svůj jazyk, aby dokázal nemožné. Chodíš po městě, posloucháš útržky rozhovorů a v duchu se snažíš napodobit jejich intonaci. Vyjadřuješ se ale tak neobratně. Jsi zvyklá být sofistikovaná, ale teď si připadáš jako pětileté děcko.

Nutíš se nepřepočítávat z korun na koruny. Chodíš po krámě, bereš do ruky věci a pak je zase vracíš, protože ti něco v hlavě sepne: krát čtyři. Krát čtyři. Máš pocit, že budeš přežívat jen na tom tmavém, sladkém chlebu, co se tak snadno zajídá.

Dáváš si předsevzetí nebrat si na sebe regnjakke pokaždé, když z okna vidíš šedou oblohu. Těžké nebe, chladný vzduch, co ti zkroutí pečlivě vyrovnané vlasy, ocelově šedé moře, se učíš brát jako standard.

A věříš, že až jednou vysvitne slunce, bude to nejšťastnější den tvého života.