Jsi tu dvacátý pátý den.
V noci posloucháš svoje dánské guilty pleasures a trochu se ti zasteskne po Kodani. Vybavuješ si její vůni, barvy. Kodaňské vzpomínky jsou zabarvené do teplých barev a voní po létě, moři a Christianii. Aarhus voní syrově a je zabalený do šedé, zemité hnědé a tmavě zelené palety.
Procházíte se po pláži, hovor se stáčí k těm myšlenkám, které ti po nocích kradou spánek. Podivná úleva, slyšet někoho jiného vyslovovat nahlas přesně ta slova, která se ti už delší dobu honí hlavou. Nenudíš se, ale studentský koloběh spánek do jedenácti-škola-fest, není úplně to, co by tě naplňovalo. Chceš se vyhrabat z postele v osm, ale nenacházíš motivaci. Moře šumí a Zuza vypráví, řekla mi, že se mám tak dobře, že si uměle vytvářím problémy. Pravda, nic mi nechybí. Nestrádám, mám střechu nad hlavou, a kdyby se cokoliv stalo, jsou tu rodiče, kteří mě podpoří. Ale mám pocit, že potřebuju víc. Dodělat školu, najít si dobrou práci, být fit, jíst zdravě, být kreativní, mít spoustu přátel, skvělýho přítele, pořídit si bydlení, děti, kariéru.. Ani jedna nevíte, jestli to, co se od vás očekává, je ten smysl života, který stále hledáte.
Ten den ujdete sedm kilometrů, z posledních sil se vyškrábete k univerzitě a výlet s grácií zakončíte gin tonicem v lingivistickým baru.
Ráno se probudíš s bolestí v krku.
Žádné komentáře:
Okomentovat